Rikša ze Strakonic

     Výroba motorových tříkolek měla ve Strakonicích velkou tradici. Vše začalo vlastně celkem nenápadně po skončení druhé světové války,

kdy byla potřeba pomci válečným invalidům. Vznikaly tak na popud budoucích majitelů V lidovém družstvu spolupracujícím se strakonickou ČZ velmi svérázná tříkolová vozítka, využívající co možná nejvíce dílů shodných s motocykly. Těmto tříkolkám se dostalo celkem trefného označení ORTHOPEDIE. Většinou byla Orthopedie vybavena ještě jednou sedačkou vzadu, určenou pro ošetřující osobu. Jelikož se tyto tříkolová vozítka stavěla přímo "na míru" každému majiteli,		Orthopedia postavená na základě ČZ 125A
můžeme říci, že co kus - to originál. První Orthopedie vznikaly na základě motocyklu ČZ 125 A (viz. obrázek). Setkat se můžeme i s ortopediemi postavenými z ČZ 125B, ČZ125T. Ortopedie se objevují i během výroby Čezet 125/150 C. Poslední modely, které byly postaveny, vychází

Orthopedia postavená na základě ČZ 150C

Orthopedia postavená na základě ČZ 150C

Orthopedia postavená na základě Jawy-ČZ 351

z prvních kývaček.      Po válce sílí také poptávka po klasických tříkolových konstrukcích. A to hlavně v asijských zemích. Koneckonců jsou tam oblíbené do dnes.

Čezeta se chtěla těmto požadavkům přizpůsobit, a proto začala vyvíjet novou konstrukci tříkolky na základě ČZ 125T. Tyto první kusy měly celý rám pevně svařený, takže zadní část se nedala odejmout. První zkoušky vypadaly velice	Rikša ČZ 125T
nadějně, avšak problémem byl malý výkon motoru. Proto byla rikša přepracována. Jako základ ji posloužil nový model ČZ 125/150C. Zadní část již byla dělená, takže v případě potřeby bylo možné několika jednoduchými úkony z	Rikša ČZ 125T

tříkolové rikši získat "obyčejné" neodpružené Céčko. Zadní rám byl přichycen k rámu motocyklu 6 šrouby, pro které byly na rámu motocyklu uzpůsobené úchyty. Celková hmotnost tohoto vozítka vzrostla z původních motocyklových 86 Kg na 140 Kg. Výrobce však garantoval užitečné

Rikša ČZ 150C - nákladní

Rikša ČZ 150C - tachometr

Rikša ČZ 150C - osobní

zatížení 230! Kg. Mohu potvrdit, že si rikša s takovou zátěží hravě poradí. Maximální rychlost, udávanou výrobcem, 55 Km/hod také nebyl problémem dosáhnout a udržovat. Rikša také dostala speciální tachometr s denním počítadlem, což je mezi všemi ČS motocykly také unikát! Čezeta dodávala odběratelům jen podvozky. Nástavby si museli majitelé zhotovit sami.

Tímto způsobem bylo vyřešeno dodatečné zpřevodování do pomala

Klasický rám pro neodpružené Céčko. Červené šipky označují místa pro upevnění zadní části

Zadní odpojovatelný rám

Pro tyto účely bylo možné koupit od továrny také sadu dílů, zahrnující zadní světlomet, tabulku SPZ, tlumiče a jiné drobné součásti vyžadující pravidla silničního provozu. Rikši se stavěly prakticky ve dvou provedeních. A to buď jako čistě nákladní, sloužící například u mlékáren nebo jako osobní, které byly oblíbené hlavně asijských zemích. V tom případě bylo na zadní části připevněno odpérované sedlo (lavice) pro dva pasažéry.

Pro přehlednost lidové tvořivosti při výrobě nástaveb uvedu několik fotografií:

Rikša ČZ 150C - nákladní		Rikša ČZ 150C - nákladní
Rikša ČZ 150C - nákladní	Rikša ČZ 150C - nákladní	Rikša ČZ 150C - nákladní
Rikša ČZ 150C - osobní	Rikša ČZ 150C - osobní	Rikša ČZ 150C - osobní

     Po ukončení výroby modelu C došlo krátkodobě k přerušení výroby rikš. Svého obrození se tříkolky dočkaly až počátkem 60. let, kdy byla

představena nákladní tříkolka vycházející ze slavné řady skútrů "prasat". Šlo o ČZ 175/505. Rám již byl svařený vcelku. Tříkolka byla vybavena elektrickým startérem, blinkry a jinými "vymoženostmi" socialistické výroby. Pro tyto oblíbené tříkolky začaly některá družstva dokonce vyrábět budky pro ochranu posádky před

Rikša ČZ 175/505

nepřízní počasí. Tímto modelem se slavná kapitola výroby tříkolek ve Strakonici zakončila. Doufám, že se Vám článek líbil. V dalším bych chtěl popsat konstrukci a vývoj nákladního vozíku ČZ připojovaného k zetkám v 50. letech.