Technika

     V prvé řadě musím říci, že k uveřejnění tohoto článku mne donutily množicí se dotazy na náhradu selenového usměrňovače. Tyto rady nepocházejí z mé hlavy. S nápady přišli Martin Štindl a Pajka. A já, jakožto člověk razicí heslo "Nevymejšlej vymyšlené!" jsem pouze návody dal dohromady a uveřejnil.
     Než ale popíšu dané postupy, něco musím říci k samotnému zapojení, protože dotazů na téma klakson, světla atp. je stále více, než by bylo zdrávo. Přitom elektrická instalace na motocyklech snad ani jednodušší už nemůže být...
Již při zběžném pohledu na schéma zapojení spínací skříňky, kde jsem pro lepší přehlednost vynechal klakson, je jasně vidět, že usměrňovač a potažmo i tlumivka nemá na chod motoru a světel žádný vliv. Běh motoru je ovládán buď dekompresorem nebo zkratovacím tlačítkem, takže ovládání běhu motoru nemá s elektrickou soustavou motocyklu nic společného. Zapalovací soustava je tedy na elektrické soustavě zbytku motocyklu zcela nezávislá. S nadsázkou se dá řící, že i kdyby nebyl ve světlometu zapojený jediný kabel, motocykl bude stále provozuschopný...

propouštět proud pouze jedním směrem. Díky tomuto specifiku je v dnešní době téměř nemožné sehnat původní funkční usměrňovač. A pokud se přeci jen povede, pak nikdo s jistotou nezaručí, jak dlouho a spolehlivě bude fungovat. Obvzvláště v případě, že máme nově nabuzené magneto.
     Vadný usměrňovač poznáme při provozu tak, že se během velmi krátné doby vybije akumulátor. Bezpečnější je ale usměrňovač proměřit. Lze to velmi jednoduše udělat tak, že se připojí v závěrném směru na zdroj napětí. Bezproblémově fungující usměrňovač nesmí propustit v závěrném směru více, jak 3mA.

     Starý usměrňovač rozebereme. A to tak, že se odvrtá horní roznýtovaná část. Na fotografii označená červenou šipkou.

     Po odvrtání lze celý usměrňovač rozebrat. Nepotřebné věci, jako např. očka s vodiči, desku se selénovou vrstvou a růžici můžeme zahodit.

     Ponecháme si jen použitelné díly, tedy dvě izolační destičky, izolační váleček, samotný držák a izolační kroužek. Ten nutně potřeba není, ale lze použít na vypodložení.

     Nyní přijde na řadu výše zmíněná polovodičová dioda KY 708 v ceně cca 10Kč/ks. Držák diody je výhodné vyrobit z pásku hliníkového plechu, který bude sloužit i jako chladič. Na vodiče napájíme uchycovací očko.

     Nyní nám už nezbývá, než celý usměrňovač zkompletovat. Držák s diodou upevníme mezi izolační podložky na původní držák.

     Hotový usměrňovač zapojíme dle elektrického schématu, přičemž musíme pamatovat na to, že použijeme-li jinou diodu, musíme zkontrolovat polaritu (katodu/anodu). Takto sestavený usměrňovač lze použít pro motocykly ČZ 125B/T ČZ 125/150C s novějším způsobem zapojení.

     Na motocykly 125/150C, vyrobené do roku 1951 se montoval trojcestný usměrňovač. V tomto případě lze zapojit 3 diody na odizolovanou desku. V případě KY 708 pak jsou katody spojeny paralelně do jednoho vývodu.

     Jednocestný usměrňovač lze s úspěchem využít i pro kývačky Jawa-ČZ 125/351 a 150/352. Je ale nutné mít na paměti, že továrně měly tyto motocykly ukostřený kladný pól baterie, proto je dioda zapojena do elektroinstalace opačně, než v případě Čezet. Pří výrobě je nutné umístit diodu co nejhlouběji do spínací skříňky, aby se dal bez obtíží nasadit kryt spínačky.

     I tato možnost je výhodná v tom, že zachováme v masce světla původní montážní otvory. Lze využít původní usměrňovač, jako držák. V obchodě s elektrosoučástkami koupíme diodu patřičných parametrů. Doporučil bych schottkyho diody, které mají menší úbytek napětí, vyšší účinnost. Nevýhodou může být ale fakt, že česem může odejít vinou vibrací. Přeci jenom je to citlivá elektrosoučástka, které nesvědčí pracovat na motorovém vozidle. Nízké pořizovací náklady nové diody, ale tento nedostatek lehce vynahradí.
Montáž je velice snadná. Do původního usměrňovače se navrtá