Jak nejlépe a nejrychleji vyčistit vyrezlou nádrž
Asi každý motorkář někdy řešil, jak vyčistit svou vyrezlou nádrž. Zvláště pak pokud zapomněl takový jedinec před zimní odstávkou svého stroje dolít benzín.
Nadrž samozřejmě rezne i když je nalitá až po kraj. Hlavní příčinou je fakt, že při přechlazení stěn nádrže se na jejich povrchu začnou srážet ze vzduchu nepatrné kapičky vody.
Problém, jak vyčistit nádrž, jsem řešil při renovaci své Čezety. Navíc jsem ale měl tuto nádrž nově nachromovanou, takže sem nechtěl použít žádnou agresivní metodu, která by mi mohla nový chrom poškodit. Proto jsem se rozhodl pro moření.
Mořit plechovou nádrž je nejlepší kyselinou fosforečnou, protože se při moření na povrchu stěn vysráží ve vodě nerozpustné sloučeniny. Je to tedy výborná antikorozní ochrana. Já jsem se ale nakonec rozhodl pro kyselinu citronovou, protože nemám dobře vyzkoušené, jak kyselina fosforečná reaguje s chromem. Citronovka je méně agresivní a proto nepoškodí ani chrom ani případný lak.
A jak tedy postupovat? Celkem jednoduše. Do obou spodních otvorů nádrže je dobré zašroubovat ventily pro lepší odtok kyseliny po konci moření. Já si ještě pro jistotu nádrž natřel smývatelným lakem.
Nyní potřebujeme namíchat 5-10% roztok kyseliny. Podle toho, kolik litrů se vleze do nádrže (v mém případě 12 litrů), nasypeme do kbelíku kyselinu. Tu v troše (co nejteplejší) vody důkladně promícháme. Teprve tento roztok doplníme na požadované množství litrů vodou. Opět co nejteplejší. Takto nachystanou kyselinu nalijeme do nádrže, kterou pak ihned uzavřeme. Do doby, kdy je nádrž ještě teplá s ní občas zaštěrcháme. Čím déle bude roztok teplý, tím lépe bude nádrž vymořená. Proto neuškodí, pokud ji dáte třeba na topení. Ale není to nutné. Dobré je takto nádrž nechat přes noc.
Druhý den ji vypustíme a podle toho, jak dobře je vyčištěná, můžeme tento proces opakovat. Většinou to ale opakovat není třeba, protože kyselina rozpustí všechny oxidy kovu. Vypuštěnou nádrž pak musíme důkladně propláchnout. Na to je nejlepší vapka, ale není to nutností.
Po důkladném vysušení je dobré nádrž vystříkat nebo vylít barvou, abychom předešli opětovné korozi. Benzínu nejlépe odolává dvousložková epoxidová barva.
A co na konec? Jen to, že tento roztok je tak slabý, že není nutné používat ani ochranný oděv. Je to také lepší alternativa než například vhození štěrku nebo skla do nádrže, kterou pak upevníme do míchačky. Ne každý má totiž takové možnosti. Navíc je výsledek takové práce nejistý a může se dokonce stát, že si nádrž poškodíme. Naopak kyselina vyčistí všechny kouty a pokud někde nádrž teče, ihned to zjistíme.
Tímto způsobem jde vymořit jakýkoliv zaoxidovaný kovový předmět. I například zoxidované hliníkové kartery.
Nadrž samozřejmě rezne i když je nalitá až po kraj. Hlavní příčinou je fakt, že při přechlazení stěn nádrže se na jejich povrchu začnou srážet ze vzduchu nepatrné kapičky vody.
Problém, jak vyčistit nádrž, jsem řešil při renovaci své Čezety. Navíc jsem ale měl tuto nádrž nově nachromovanou, takže sem nechtěl použít žádnou agresivní metodu, která by mi mohla nový chrom poškodit. Proto jsem se rozhodl pro moření.
Mořit plechovou nádrž je nejlepší kyselinou fosforečnou, protože se při moření na povrchu stěn vysráží ve vodě nerozpustné sloučeniny. Je to tedy výborná antikorozní ochrana. Já jsem se ale nakonec rozhodl pro kyselinu citronovou, protože nemám dobře vyzkoušené, jak kyselina fosforečná reaguje s chromem. Citronovka je méně agresivní a proto nepoškodí ani chrom ani případný lak.
A jak tedy postupovat? Celkem jednoduše. Do obou spodních otvorů nádrže je dobré zašroubovat ventily pro lepší odtok kyseliny po konci moření. Já si ještě pro jistotu nádrž natřel smývatelným lakem.
Nyní potřebujeme namíchat 5-10% roztok kyseliny. Podle toho, kolik litrů se vleze do nádrže (v mém případě 12 litrů), nasypeme do kbelíku kyselinu. Tu v troše (co nejteplejší) vody důkladně promícháme. Teprve tento roztok doplníme na požadované množství litrů vodou. Opět co nejteplejší. Takto nachystanou kyselinu nalijeme do nádrže, kterou pak ihned uzavřeme. Do doby, kdy je nádrž ještě teplá s ní občas zaštěrcháme. Čím déle bude roztok teplý, tím lépe bude nádrž vymořená. Proto neuškodí, pokud ji dáte třeba na topení. Ale není to nutné. Dobré je takto nádrž nechat přes noc.
Druhý den ji vypustíme a podle toho, jak dobře je vyčištěná, můžeme tento proces opakovat. Většinou to ale opakovat není třeba, protože kyselina rozpustí všechny oxidy kovu. Vypuštěnou nádrž pak musíme důkladně propláchnout. Na to je nejlepší vapka, ale není to nutností.
Po důkladném vysušení je dobré nádrž vystříkat nebo vylít barvou, abychom předešli opětovné korozi. Benzínu nejlépe odolává dvousložková epoxidová barva.
A co na konec? Jen to, že tento roztok je tak slabý, že není nutné používat ani ochranný oděv. Je to také lepší alternativa než například vhození štěrku nebo skla do nádrže, kterou pak upevníme do míchačky. Ne každý má totiž takové možnosti. Navíc je výsledek takové práce nejistý a může se dokonce stát, že si nádrž poškodíme. Naopak kyselina vyčistí všechny kouty a pokud někde nádrž teče, ihned to zjistíme.
Tímto způsobem jde vymořit jakýkoliv zaoxidovaný kovový předmět. I například zoxidované hliníkové kartery.
Už několikrát me tu několikrát pár jedinců upozorňovalo na fakt, že kyselina se lije do vody, nikoliv voda do kyseliny. Trochu jsem předpokládal, že je to jasné, ale asi si pár jedinců článěk špatně vykládalo, takže pár doplnění:
1. V článku je uvedeno "Podle toho, kolik litrů se vleze do nádrže (v mém případě 12 litrů), nasypeme do kbelíku kyselinu. Tu v troše (co nejteplejší) vody důkladně promícháme. Teprve tento roztok doplníme na požadované množství litrů vodou." - Laicky přeloženo - Do kbelíku s vodou se nasype kyselina a rozmýchá, doplnění na požadované množsví vodou se provede tak, že rozmýchanou kyselinu vlejeme do předem připravené vody.
2. I kdyby se v případě citronovky toto udělalo naopak, tak se nic nestane. Návod je psaný pro kys. citronovou, která se dá běžně koupit jako potravinářská, jako odstraňovač vodního kamene, či jako čistič vinařských sudů. Tato kyselina je již předředěná. Proto je jí potřeba na nádrž asi kilo. U této kyseliny nikdy NEDOJDE k exotermické reakci a je bezpečná i pro naprostého antitalenta.
3. Několikrát jsem na tento fakt upozorňoval i v odkazovníku pod textem, ale očividně jej někteří jedinci stále ignorují. Proto tuto informaci napíšu i sem: Jen jedno upozornění! Koncentrované kapalné kyseliny, zvláště kyselina sírová, se ředí vléváním kyseliny do vody. Kyselina se přilévá tenkým proudem, po částech a za stálého promíchávání roztoku.
Toliko asi k samotné přípravě roztoku...
1. V článku je uvedeno "Podle toho, kolik litrů se vleze do nádrže (v mém případě 12 litrů), nasypeme do kbelíku kyselinu. Tu v troše (co nejteplejší) vody důkladně promícháme. Teprve tento roztok doplníme na požadované množství litrů vodou." - Laicky přeloženo - Do kbelíku s vodou se nasype kyselina a rozmýchá, doplnění na požadované množsví vodou se provede tak, že rozmýchanou kyselinu vlejeme do předem připravené vody.
2. I kdyby se v případě citronovky toto udělalo naopak, tak se nic nestane. Návod je psaný pro kys. citronovou, která se dá běžně koupit jako potravinářská, jako odstraňovač vodního kamene, či jako čistič vinařských sudů. Tato kyselina je již předředěná. Proto je jí potřeba na nádrž asi kilo. U této kyseliny nikdy NEDOJDE k exotermické reakci a je bezpečná i pro naprostého antitalenta.
3. Několikrát jsem na tento fakt upozorňoval i v odkazovníku pod textem, ale očividně jej někteří jedinci stále ignorují. Proto tuto informaci napíšu i sem: Jen jedno upozornění! Koncentrované kapalné kyseliny, zvláště kyselina sírová, se ředí vléváním kyseliny do vody. Kyselina se přilévá tenkým proudem, po částech a za stálého promíchávání roztoku.
Toliko asi k samotné přípravě roztoku...
Po mnoha dotazech, týkajících se čištění karburátorů, palivových kohoutů a karterů doplňuji pár informací. Před čištěním těchto dílů
si musíte ujasnit několik věcí.
Za prvé - hliníkové díly, jako jsou kartery, lze naprosto bezpečně kyselinou čistit. Pokud je oxidace jen slabá, či jen místy, doporučuji použít kyselinu citronovou. Avšak v poněkud vyšší koncentraci, než v případě uhlíkových ocelí (nádrže). Pro hliník je dobré míchat koncentraci cca 20 - 25%. Je-li pak oxidace silnější, či citronovka nečistí (siluminů je celá řada a každý má jiné složení, a tak i odlišně reaguje), doporučuji použít směs kyseliny fosforečné a fluorovodíkové. A to 4% HF a 20% fosforečnou v poměru 90% objemu roztoku fosforečné a 10% HF. Použít lze i například 20% H2SO4. Avšak při použití těchto kyselin již musíme dbát zvýšené opatrnosti a používat ochranné pomůcky. Při moření se uvolňují i dráždivé plyny, proto se to nesmí provádět v uzavřeném a nevětraném prostoru. Po moření je na nejvýš důležité důkladné opláchnutí proudem vody. Ideálně vapkou. Následná neutralizace zásadou (soda, mýdlový roztok, čpavková voda, či VELMI slabý louh) není zásadní, avšak není na škodu.
Jak jsem již psal na začátku, ne každý silumin s kyselinou citronovou reaguje. Některé jsou vůči ní dokonce naprosto netečné. Takové slitiny je výhodné mořit zásadou - louhem a postupujeme s mořením stejně, jako u zinkových slitin - viz další odstavec.
Za druhé - v případě karburátorů a palivových kohoutů se nejedná o hliníkové slitiny (siluminy). Jsou to slitiny zinku a hliníku. Zinek je však silně reaktivní prvek, který prudce reaguje nejen s kyselinou, ale i se zásadami. Proto mořit tyto díly moc nedoporučuji. Dochází k velmi rychlé degradaci a úbytku materiálu, kdy zinek mizí doslova před očima. Mořením však můžeme zachránit i tak oxidací poškozené díly, které by již jinak
Myslím, že není pochyb o tom, že použít tento karburátor by si asi nikdo netroufal. Přesto po opatrném chemickém čištění lze dosáhnout uspokojivého výsledku.
Takto napadené zinkové slitiny je dobré čistit jen kyselinou citronovou. Cokoliv silnějšího povede k rychlému poškození. Důležité je namíchat si tak cca 12-15% roztok kyseliny, který připravíme z vody o cca 60°C. Součástky ponoříme a necháme kyselinu působit asi 5 minut. Poté součástku z lázně vyjmeme a místa s největším napadením narušíme ocelovým kartáčem, a pak vložíme díly opět do lázně. Po dalších asi 3 minutách součásty opět vyjmeme a zkontrolujeme stav. Je-li třeba, celý proces opět zopakujeme.
Tím že použijeme ocelový kartáč pomůžeme kyselině zlikvidovat napadaná místa a pomáháme ochránit ta zdravá (nejsou vystavená kyselině tak dlouhou dobu, kterou by trvalo rozpuštění silných oxidových úsad). Pokud uznáme, že je moření již dostatečné, zastavíme reakci důkladným výplachem proudem vody.
Rozhodně nedoporučuji tak oblíbené čištění karburátorů vařením v octu. Stejně tak je kontraproduktivní mořit karburátory, pokud jsou pouze znečištěné. Trysky doporučuji čistit pouze ultrazvukem.
Za prvé - hliníkové díly, jako jsou kartery, lze naprosto bezpečně kyselinou čistit. Pokud je oxidace jen slabá, či jen místy, doporučuji použít kyselinu citronovou. Avšak v poněkud vyšší koncentraci, než v případě uhlíkových ocelí (nádrže). Pro hliník je dobré míchat koncentraci cca 20 - 25%. Je-li pak oxidace silnější, či citronovka nečistí (siluminů je celá řada a každý má jiné složení, a tak i odlišně reaguje), doporučuji použít směs kyseliny fosforečné a fluorovodíkové. A to 4% HF a 20% fosforečnou v poměru 90% objemu roztoku fosforečné a 10% HF. Použít lze i například 20% H2SO4. Avšak při použití těchto kyselin již musíme dbát zvýšené opatrnosti a používat ochranné pomůcky. Při moření se uvolňují i dráždivé plyny, proto se to nesmí provádět v uzavřeném a nevětraném prostoru. Po moření je na nejvýš důležité důkladné opláchnutí proudem vody. Ideálně vapkou. Následná neutralizace zásadou (soda, mýdlový roztok, čpavková voda, či VELMI slabý louh) není zásadní, avšak není na škodu.
Jak jsem již psal na začátku, ne každý silumin s kyselinou citronovou reaguje. Některé jsou vůči ní dokonce naprosto netečné. Takové slitiny je výhodné mořit zásadou - louhem a postupujeme s mořením stejně, jako u zinkových slitin - viz další odstavec.
Za druhé - v případě karburátorů a palivových kohoutů se nejedná o hliníkové slitiny (siluminy). Jsou to slitiny zinku a hliníku. Zinek je však silně reaktivní prvek, který prudce reaguje nejen s kyselinou, ale i se zásadami. Proto mořit tyto díly moc nedoporučuji. Dochází k velmi rychlé degradaci a úbytku materiálu, kdy zinek mizí doslova před očima. Mořením však můžeme zachránit i tak oxidací poškozené díly, které by již jinak
| nebylo možné použít. Příkladem může být
karburátor, který jsem koupil pro svou kývačku. Viz obrázek |
 |
 |
Takto napadené zinkové slitiny je dobré čistit jen kyselinou citronovou. Cokoliv silnějšího povede k rychlému poškození. Důležité je namíchat si tak cca 12-15% roztok kyseliny, který připravíme z vody o cca 60°C. Součástky ponoříme a necháme kyselinu působit asi 5 minut. Poté součástku z lázně vyjmeme a místa s největším napadením narušíme ocelovým kartáčem, a pak vložíme díly opět do lázně. Po dalších asi 3 minutách součásty opět vyjmeme a zkontrolujeme stav. Je-li třeba, celý proces opět zopakujeme.
Tím že použijeme ocelový kartáč pomůžeme kyselině zlikvidovat napadaná místa a pomáháme ochránit ta zdravá (nejsou vystavená kyselině tak dlouhou dobu, kterou by trvalo rozpuštění silných oxidových úsad). Pokud uznáme, že je moření již dostatečné, zastavíme reakci důkladným výplachem proudem vody.
Rozhodně nedoporučuji tak oblíbené čištění karburátorů vařením v octu. Stejně tak je kontraproduktivní mořit karburátory, pokud jsou pouze znečištěné. Trysky doporučuji čistit pouze ultrazvukem.
Obsah
 |
| Stav nádrže před mořením |
 |
| Po aplikaci smývatelného laku |
 |
| Před mořením |
 |
| Po moření |
 |
| Po moření |
 |
| Po vystříkání barvou a odstranění smývatelného laku |
Copyright © 2007 Jawarmaniak