 |
 |
||
 |
||
 |
 |
|
 |
 |
|
 |
 |
|
 |
 |
|
 |
 |
|
 |
 |
|
|
 |
|
|
 |
|
|
 |
|
ČZ je doma aneb Jak jsem přišel k Edovi
19.11.2007
Už odmala se mi líbily předválečné stroje a také ty, které se vyráběly těsně po druhé světové válce.
Proto jsem taky jako chudý samostatně prodělečný student začal uvažovat o tom, že si nějákou taky pořídím. Rozhodoval jsem mezi Pérákem nebo Zetkou.
Postupně, jak jsem se začal zajímat o tyhle stroje blíže, zjistil jsem, že jednu ČZ 150C míval můj děda. Pak jsem zjistil, že další ČZ 125C měl zase můj druhý děda a ke všemu jedna Stopadesátka byla i u mého strýce. Bohužel se ale žádná nedochovala, nicméně jsem se rozhodl, že budu pokračovat v rodinné tradici a seženu si taky, ač zcela neprávem dost opomíjenou, Čízu.
Peněz jsem na zbyt moc neměl, ale podařilo se mi sehnat torzo s doklady. Musel jsem si ale pro ni dojet asi 400 Km daleko. Musím tímto poděkovat své stařičké Škodovce 120L, že mne tenkrát nenechala na holičkách. Postupně, jak jsem si vydělával po brigádách, sháněl jsem i chybějící díly.
Časem jsem Čezetu přektřl familierně jménem EDA (Enormně Drahá Akce). Dost dlouho už Čezeta stála v garáži, a tak jsem se ji rozhodl letos konečně dát do kupy. Zatím jsem ji jen stihl rozdělat. Mám ale jednu obrovskou výhodu - pracuju ve firmě, která se zabývá povrchovými úpravamy kovu. Mám tak grátis pískování a lak. Počítám, že do jara by mohla být už kompletně očištěná a nalakovaná. Musím ale ještě zgenerálkovat motor a sehnat ještě nějáké díly jako například pneumatiky, výfuky a jiné drobnosti.
Postupně, jak bude pokračovat renovace, budu na web dávat další fotky z postupu renovace.
Už odmala se mi líbily předválečné stroje a také ty, které se vyráběly těsně po druhé světové válce.
Proto jsem taky jako chudý samostatně prodělečný student začal uvažovat o tom, že si nějákou taky pořídím. Rozhodoval jsem mezi Pérákem nebo Zetkou.
Postupně, jak jsem se začal zajímat o tyhle stroje blíže, zjistil jsem, že jednu ČZ 150C míval můj děda. Pak jsem zjistil, že další ČZ 125C měl zase můj druhý děda a ke všemu jedna Stopadesátka byla i u mého strýce. Bohužel se ale žádná nedochovala, nicméně jsem se rozhodl, že budu pokračovat v rodinné tradici a seženu si taky, ač zcela neprávem dost opomíjenou, Čízu.
Peněz jsem na zbyt moc neměl, ale podařilo se mi sehnat torzo s doklady. Musel jsem si ale pro ni dojet asi 400 Km daleko. Musím tímto poděkovat své stařičké Škodovce 120L, že mne tenkrát nenechala na holičkách. Postupně, jak jsem si vydělával po brigádách, sháněl jsem i chybějící díly.
Časem jsem Čezetu přektřl familierně jménem EDA (Enormně Drahá Akce). Dost dlouho už Čezeta stála v garáži, a tak jsem se ji rozhodl letos konečně dát do kupy. Zatím jsem ji jen stihl rozdělat. Mám ale jednu obrovskou výhodu - pracuju ve firmě, která se zabývá povrchovými úpravamy kovu. Mám tak grátis pískování a lak. Počítám, že do jara by mohla být už kompletně očištěná a nalakovaná. Musím ale ještě zgenerálkovat motor a sehnat ještě nějáké díly jako například pneumatiky, výfuky a jiné drobnosti.
Postupně, jak bude pokračovat renovace, budu na web dávat další fotky z postupu renovace.
